Pondělí je slovo, ze kterého většině z nás naskočí osypky, jen ho někdo vysloví. Představa, že po víkendu, kdy jsme měli čas převážně na své záliby, výlety nebo lenošení, přijde znovu to prokleté ráno, které nás od volného času a dlouhého vyspávání bude zuby nehty držet celých pět nekonečných dní! Asi nejlepší způsob, jak si hned zkraje týdne nerozházet své kolegy v práci nebo profesory a spolužáky, je mlčet. Prostě mlčet. Mohlo by se stát, že ve svém pondělním rozpoložení na sebe nevědomky strhnete lavinu příšerných situací, ze které se vám podaří vyhrabat až v sobotu ráno po těžkém pátečním večeru na oslavu konce tohoto děsného týdne.
V úterý svá slova můžu rozmnožit o důvtipné otázky a historky, o kterých vím, že nikoho ani nepobaví, ani neurazí. Druhý den řadím k nejproduktivnějším a nejlépe pozitivně naladěným, takže pokud máte v plánu jakoukoliv nepříjemnou návštěvu příbuzných, úterý by mělo být jasnou volbou.
Pozor! Středa je krizovým dnem. Informuji o tom celé své okolí, pak se mi nemůže stát, že bych se s někým dostala do konfliktu, protože mě míjí širokým obloukem.
Čtvrtek přežívám tradičně s myšlenkou, že zítra je už konečně pátek, a s hrnkem kávy, který do sebe kopnu dřív, než stačí vychladnout.
Konečně pátek. Ten mi nemůže zkazit ani ta protivná řidička šaliny, která mi celý týden pila krev. Kam přijdu, tam nešetřím pochvalami a úsměvy. Kdyby se se mnou dnes chtěl někdo seznámit, musel by mě mít za stoprocentní optimistku, což normálně nebývá pravdou. Až obdržím pozvánku od svých kamarádek, abychom spolu někam zašly, řeknu, že jsem pozitivní a tudíž v karanténě, zalezu do postele s Netflixem, chipsy a Colou a zapřísahám se, že do neděle budu předstírat covid, abych se vyhnula přílišné socializaci.
Máte to taky tak?
AW