Je jedinou z původních pěti městských bran, dodnes zachovanou stavbou středověkého opevnění města Brna.
Historie brány, vybudované v třináctém století a sloužící svému účelu do poloviny 19. století, kdy byly postupně bourány městské hradby, je dostatečně popsána v literatuře. Málo se ví o tom, že již v průběhu likvidace hradeb byla brána přizpůsobena obytným účelům a přeměněna na průjezdný obytný dům, což možná umožnilo její zachování.
Další, skoro stoletá historie, je spojena s historií rodiny Navrátilů, která bránu vlastnila od roku 1885 do konce šedesátých let 20. století.
Jako malá jsem trávila spoustu času s mými prarodiči a ti mi vyprávěli spoustu zajímavých příběhů z jejich života. Jeden z nich byl právě o Měnínské bráně a o tom, že moje babička byla jejím posledním vlastníkem.
V tomto rozhovoru s mým dědečkem se Vám budu snažit přiblížit historii a i pozdější úděl Měnínské brány.
Jak to tedy bylo od začátku?
Tvoje prapraprababička Františka byla známou, dnes by se řeklo monopolní brněnskou obchodnicí s tvarůžky, které dovážela z Loštic, z kraje odkud pocházela a kde tedy zřejmě měla potřebné obchodní kontakty. Její obchod nepřerušila ani pruská okupace Brna v roce 1866, kdy pruské vojsko po porážce rakouské armády u Hradce Králové při tažení na Vídeň vstoupilo do Brna, město se uzavřelo a byl vyhlášen zákaz opouštět město „s koněm a vozem“. Jedna z výjimek se vztahovala na dovoz tvarůžků na základě zvláštního „glejtu“ a možná i proto, že si je Prusové oblíbili.
Obchod tedy dále vzkvétal a Františka, pro stále větší objem zboží, hledala prostory pro skladování a hlavně pro dozrávání tvarůžků. Objevila je ve sklepech Měnínské brány, kterou v roce 1885 koupila od pana Josefa Bödendorfa, který z Měnínské brány udělal obytný dům, a do které se se svým manželem Floriánem Navrátilem nastěhovala. Čtyři generace Navrátilů pak v bráně bydlely až do jejího nedobrovolného předání městu na konci šedesátých let 20. století.
A jak to bylo dál?
Brána byla přizpůsobena pro bydlení v bytech na dvou poschodích nad obloukem a navíc ve schodišťové části byl prostor pro zřízení obchodu s pultovým prodejem, nejen ve sklepích uzrálých tvarůžků, ale i různě připravených tvarůžkových lahůdek. Do obchodu se tedy zapojila i další generace Navrátilů, Floriánův syn František a hlavně jeho manželka Beatrix. Ženy se věnovaly prodejně, která byla jedinečná a tak známá, že bránu začali Brňané nazývat „tvarůžkové doly“. Jak se generace střídaly, v bráně se usadil Františkův syn Karel s manželkou Růženou, která se dál věnovala prodejně, ale již za jiných podmínek pro obchod, které se změnily hlavně po druhé světové válce a po převratu v roce 1948. Obchod s tvarůžky v Měnínské bráně postupně zanikl.
Je ještě něco zajímavého, co je spojené s rodinnou historií obyvatel brány?
Ve dvacátých letech minulého století se do brány přistěhovala sestra Karla Navrátila Anna provdaná Grünbergerová. Karel Grünberger byl poměrně známý brněnský filmař a producent, majitel společnosti Brunafilm se sídlem právě v Měnínské bráně.
Karel Grünberger - tvůrce řady filmů zejména z brněnského prostředí, člen výboru Svazu kinematografů.
V roce 1938 Karel G. založil společnost Annafilm (půjčovnu filmů) a věnoval se dokumentaristice. Cesta za dokumenty do tehdejšího SSSR a jeho židovský původ byly zřejmě důvodem jeho pozdější internace v koncentračním táboře Osvětim, kde v roce 1944 zahynul.
A jaký byl konec?
Po smrti Karla Navrátila se dědičkou Měnínské brány stala jeho dcera Olga provdaná Svobodová, tvoje babička. Obchod její rodiny v poválečných letech byl ještě tak známý, že když nastoupila do školy, vysloužila si přezdívku „tvarůžková princezna“. V 60. letech, kdy už byla brána zapsaná na seznamu brněnských historických památek, byla vystavena tlaku různých městských úřadů, které trvaly na opravě stavby tak rozsáhlé, že na to rodina neměla prostředky a byla přinucena se domu vzdát. Brána pak více než deset let vybydlená chátrala.
Koncem 70. let začala stavební rekonstrukce brány podle projektu architekta – nositele respektovaného jména svého otce, kterému se podařilo zlikvidovat historicky nejcennější části stavby – barokního schodiště, do kterého naprojektoval výtah. Interiér brány pak byl přizpůsoben pro výstavní účely, takže byl popřen jakýkoliv historický stav stavby.
Po roce 1989 se z tvé babičky mohla stát „restituentka“, jenomže soudy ji neuznaly jako dostatečně oprávněnou k vrácení majetku, o který přišla v tísni a za nevýhodných podmínek a tím historie brány ve spojení s historií Navrátilů končí.
Vlastnictví rodiny Navrátilů bylo ukončeno snahou mých prarodičů získat zpět Měnínskou bránu, kdy soudy neuznaly babičku za dostatečně oprávněnou, a tak od té doby stavbu vlastní město Brno.
Jestli Vás zajímá obecná historie brány, tak klikněte na tento odkaz: Měnínská brána – Wikipedie (wikipedia.org)
NS
Fotogalerie:
